RECENZE: Michal David, Pavel Jakub Ryba a jazz

V úterý 25. května pokřtila kapela Fisman českého baskytaristy Pavla Jakuba Ryby v pražském klubu La Fabrika nové CD. Než-li samotná nahrávka byl na celé události zajímavý fakt, že při této příležitosti se představil nový překvapivý člen kapely, hit-maker světa pop-musik, Michal David. Se souborem hrajícím jazz-rock konce 80. let navázal spolupráci, aby oprášil jazzové zkušenosti z mládí a ačkoliv od superstar tohoto ražení můžeme jen těžko očekávat umění, nikdo z jazzového světa nepopře, že jde o kuriozitu.

Celý koncert vyšel do značné míry bizarně samozřejmě přítomností Michala Davida, a také tím, že výkony samotných muzikantů nelze příliš hodnotit. V sále totiž bylo velmi nekvalitní ozvučení slévající hudbu v nesrozumitelný hluk. Nepovedla se ani hudební dramaturgie kvůli nepochopitelné přítomnosti Jaroslava Svěceného, který přerušil tok tušené hudby sólovou houslovou exhibicí. Na druhé straně subtilní a čistý témbr houslí dal odpočinout od řezavého randálu v sále. Špatné ozvučení bylo také zřejmě důvodem rozpačité improvizace s druhým hostem večera flamencovým kytaristou Shahabem Tolouiem. Přes všechny nástrahy však lze pochválit basklarinetistu Petra Valáška, člena Clarinet Factory, který přímo překypoval muzikálností, i když mu při vokální improvizaci s kytaristou unikaly nejvyšší tóny, které si mohl klidně odpustit.

Hra jednotlivých hudebníků byla zřetelná víceméně jen, když měli sólo a výjimku netvořila ani hlavní hvězda večera – Michal David. Pokud někdo nezná jeho pojetí jazzu například z loňského představení na jazzovém festivalu v Přerově, nemohl být při prvním sóle popového titána nepřekvapen jistou rychlostí, s jakou dokáže přeběhnout klaviaturu zleva do prava. Vystřízlivění přišlo až v průběhu večera, kdy klávesistova následující sóla (pravda, použil ještě asi jeden nebo dva modely sólové hry) si byla podobná jak vejce vejci a omezený harmonicko-melodický materiál brzy začal nudit. Mile ovšem překvapila jeho autorská skladba navazující svým názvem na Desmondův standard Take Five, která kupodivu nepůsobila kýčovitě na rozdíl od tvorby Rybovy.

Kapela zatím s novým členem mnoho koncertů neodehrála, a tak souboru popřejme, ať ještě alespoň rok nevychází ze zkušebny, ať zde členové bandu často jamují, ať začnou tvořit až další rok a ať se nedají zlákat pozlátkem rychlých peněz nabízených přítomností zlatého telete. Michal David vypadal, že se chce ve své hře zlepšovat, tak nechť mu kolegové předají z jazzové muzikálnosti co nejvíce a dohromady ať vytvoří něco nového, jiného a hudebně zajímavějšího, než bylo doposud.