Kaltenecker Gang zahrál v Olomouci

V olomouckém Jazz Tibet Clubu se 13. května 2010 uskutečnil koncert maďarského jazzového tria Kaltenecker Gang. Zsolt Kaltenecker, frontman kapely a současně výborný pianista, byl obklopen saxofonistou Miklósem Borbélyim a hráčem na perkuse Andrásem Désem. Zsolt i Miklós si v Jazz Tibet Clubu už zahráli, ovšem pro Andráse šlo o olomouckou premiéru. Nutno podotknout, že velmi dobře ozvučenou. Hudebníci byli také vizuálně dobře rozmístěni na pódiu a patřičně osvětleni, takže každý divák mohl pohodlně sledovat jednotlivé hráče. Mimochodem, na jazz sem přišlo nezvykle hodně lidí.

Koncert byl naplánován na dvacátou hodinu večerní, a jak už bývá u umělců zvykem, většinou zahajují první píseň či skladbu o deset až patnáct minut později. V případě Kaltenecker Gangu si však diváci museli počkat dokonce půlhodinu. První skladbu Zsolt započal basovou linkou, kterou velmi efektně hrál na syntezátor značky Nordwave. Skladba měla relativně rychlé tempo a formově odpovídala jazzovému standardu. Téma zahráno unisono se saxofonem předcházelo sólovým partiím nejprve saxofonisty a následně klávesisty, vše za doprovodu perkusí. Nutno podotknout, že všichni tři hudebníci již v první skladbě předváděli virtuózní výkony. Rychlá arrpegia a běhy, které Zsolt rozvíjel na klaviatuře syntezátoru nevelkého rozsahu, byla obdivuhodná. Mohutnost zvuku gradovala společně se skladbou. V závěru se hudebníci navrátili k základnímu tématu. Následující 3 skladby byly podobného ražení. Naprosto stejná formová výstavba. Pozoruhodná byla skromnost, s jakou Zsolt využíval expression pedál, jenž jinak dokáže ovlivňovat barvu zvuku mnohem razantněji.

Po prvním setu, který dohromady čítal 4 skladby pokračovalo hudební dění v odlišném duchu. Hned v první skladbě jsme si mohli všimnout různých změn: syntezátor zněl dosud neznámým zvukem, perkusionista nově použil metličky a dokonce i saxofonista začal vyluzovat nezvyklý sound. Skladba byla plná modulací, chromatických postupů a zajímavých unison se saxofonistou. Bubeník pomocí metliček hudební tok doplňoval o různé cinkání na zvonečky a plechy. Více než free-jazz zněla hudba jako fúze world-music s jazzem.

I další skladba zůstala na pomezí etnické a jazzové hudby. Mohli jsme se nasytit barevností jednotlivých zvuků. Jako příklad lze uvést přefuky, které saxofonista s citem vnášel do pestrého podkladu syntezátoru a bicích. Třetí a poslední skladba druhé poloviny večera byla výrazně orientálně laděná. Mohli bychom ji také označit za nejživelnější a taktéž po hudební stránce nejzajímavější skladbu z celého koncertu. Mimoevropsky laděný synth podporoval saxofonista hrou orientálních stupnic. Skladba se opravdu vydařila a závěrečný unisonový sestup saxofonu a kláves byl přímo ohromující.

Jako přídavek kapela uvedla skladbu, kterou z větší části tvořily improvizační plochy. Bylo očividné, že si hudebníci vystoupení perfektně užili. Diváci byli taktéž nadšeni a patřičně muzikanty ocenili. Zkrátka velmi příjemné posezení v klubu.