První počin “satanů” s názvem Skinny byl počinem odvážným – odvážně zoufalým výkřikem do tmy – avšak úspěšným! Při prvním poslechu nového alba jsem byl vsazen hluboko do křesla se svými audiofilskými sluchátky na hlavě, zeměpisně poblíž splavu, kde pěla zoufálá Viktorka. “Tohle mám recenzovat?” Říkal jsem si.

[...]

„A co to jdeš recenzovat?“ Ptali se babička s dědou, když jsem od nich odjížděl po novoroční „huse“. „Ale babi, to bys nepochopila. Je to jazz a není to jazz. Asi by ses trochu bála. Navíc, oni tam dneska dávají všude sex. I do hudby, no představ si…“ „A ty si myslíš že tvůj táta je ze zkumavky?“ Pohotově mi to vrátila babi s usmívajícím se dědou, kterému je nějaký jazz upřímně lhostejný a je spokojen se svým country.

[...]

Jak může jazzový hudebník využít počítač? To, že si na počítači můžeme hudbu pouštět je každému jasné. Využít se ale také dá ke zveřejnění své tvorby, nebo hudby celé kapely, na internetu. Ke světové síti má přístup dnes už podstatná většina muzikantů a producentů.

[...]