zpět na seznam článků

AUDIO: HISTORIE 16. DÍL – KONEČNÝ PRŮLOM HIP-HOPU

Jak už bylo naznačeno dříve, kulturní revoluci netvoří nikdy jen hudba o samotě. Také hip-hop svou kulturu definoval dalšími uměleckými novinkami. Zpočátku deklarovaná spojitost s breakdancem a grafitti je už dnes, kdy se hip-hopová hudba stala součástí mainstreamu, poněkud pozapomenutá.

Faktem však zůstává, že v raném období byly neodmyslitelnou součástí hnutí spreji pomalované betonové zdi a vozy městského metra, nejednou byla tvorba graffiti dokonce přímou součástí hip-hopových vystoupení. A v klubu Graffiti - Hip-Hopnebo na ulici se před reproduktory podivně pohybovaly skupinky tanečníků, kteří na hip-hopové skladby tančili v roboticko-akrobatickém stylu breakdance.

Tuzemskou verzi pošilhávající po amerických vzorech nám svého času předváděli na obrazovce televize Jiří Korn s taneční skupinou UNO. Tenhle taneční styl také jako jediný vzbudil větší zájem bělošských médií v době, kdy si analogických posunů na hudebním poli ještě málokdo všiml. V roce 1980 se například dostalo publicitě taneční skupině High Times Crew, když byli zatčeni za breakdance ve washingtonském metru, fotky dokumentující tuto událost jsou prý snad prvním obrazovým záznamem tohoto tanečního stylu.

Tanečníci mezi sebou sváděli souboje na způsob bitky gangů, jen místo ran pěstí se před přihlížejícími předváděly všelijaké přemety a otočky.

Brzy se zapojily nezbytné ikony jako pořádně odpérovaný „bourák“, aby se mohl vlnit v rytmu hip-hopových skladeb, a styl oblečení umožňující co nejširší záběr činností bez nějakého velkého převlékání.

Máme tu tedy zcela nový fenomén. Postříkané zdi, tančící B-boys a B-girls a rapující hoši v kšiltovkách pohupující se do rytmu hudby, která se line z výkonného magnetofonu nebo z aparatury deejaye střídajícího vinyly na svých gramofonech.

Rapová hudba má své první pořady v rádiích. Už v roce 1984 startuje v Los Angeles první čistě rapová stanice KDAY. Stejného roku už společné turné Run DMC, Kurtise Blowa, Whodiniho, The Fat Boys, a Newcleus vydělává slušný balík peněz. Přidává se také kinematografie, základní film rodící se scény je Beat Street (r. Stan Lathan, 1984), v němž vystupují i tehdejší hvězdy Afrika Bambaataa, Melle MelThe Furious Five či Kool DJ Herc, breakdancovou bitvu předvádějí Bronx RockersBeat Street Breakers. Afrika Bambaataa shrnuje:

"Hip Hop označuje celou kulturu hnutí. Když mluvíš o rapu je součástí hip-hopové kultury.emceeing, deejaying je také součást hip-hopové kultury, oblékání, řeč jsou také součástí hip-hopové kultury. Break dancing, b-boys, b-girls, jak jednáš, chodíš, vypadáš, mluvíš, to vše je součástí téhle kultury a hudba nezná barevné rozdíly. Hip-hopovou muziku dělají černí, hnědí, žlutí, rudí, bílí. Jakákoliv hudba, která má ten groove, beat, je funky nebo má to správné šramocení – to vše je součást hip-hopu…

Popularita hip-hopu a rapu se začíná šířit po celé Americe a jeho zásluhy o pozvednutí černošského a šířeji vlastně všeho nebělošského obyvatelstva (své místo zde má i portorikánská komunita) jsou neoddiskutovatelné. Jak to vyjádřil Kool DJ Herc:

Ze sociologického hlediska se hip-hop stal jedním z hlavních faktorů, který pomohl snížit míru násilí mezi gangy, protože se plno lidem ukázalo jako schůdnější vtělit svůj hněv a agresi do téhle umělecké formy, která se nakonec stala jejich nejvlastnějším výrazivem.

RapNejen to. Je zákonité, že si sami aktéři uvědomili ohromnou sílu, která se jim touto uměleckou formou dostala do rukou. Náměty rapových rhymes se začaly záhy rozšiřovat, především v zapojení politických, často až militantních témat. Nakonec sám Kurtis Blow uvádí až 10 druhů rapperů podle zaměření témat svých rapů. Nebylo by to ale příliš platné, kdyby se jim nepovedl husarský kousek, totiž, že svůj hip-hop naučili poslouchat, a také nakupovat, bělošské posluchačstvo. Jak Rodriguez v Rock&Popu briskně shrnul:

…chystal se hodně razantní útok na bílou morálku, bílé zákony, bílý showbusiness a v neposlední řadě na bílé peněženky. Nic víc.

Tento nový druh hudby se bělochům nejen začal líbit, ale záhy se vrhli také se svým přístupem do ohledávání nového výdobytku hudebních dějin. Rapu se už v roce 1980, i když zatím jen nárazově, chopili Blondie v písni Rapture , Clash přispěli ve stejné době skladbou Magnificent Seven, Malcolm McLaren na svých deskách Buffalo Gals (1981) a Duck Rock (1982) propaguje nejen vrcholnou techniku deejayingu, ale také první fúze rockových postupů s vlivy etnických kultur. Roku 1983 si Herbie Hancock bere na spolupráci DJ Grandmastera D. St., a společně vydávají první jazz – electro – hip-hopovou fúzi Rock It .

O autorovi:
František Kopecký (1977) – absolvoval katedru muzikologie na FF UP v Olomouci a seriál o historii taneční hudby vychází z jeho bakalářské a následné diplomové práce. V současnosti se specializuje na hudební management. Je hlavním organizátorem hudebního festivalu BassDaCastle (www.bassdacastle.com).
 

Poznámka redakce:
elektronickou a taneční hudbu dlouhodobě využívá jazz jako jeden z možných výrazových prostředků. Seriál s názvem Historie elektronické taneční hudby se sice jazzem nezabývá, ale snaha autora o co nejpreciznější vymezení tématu nepřímo poukazuje právě na ony přesahy taneční a elektronické hudby s jinými styly a žánry – tedy i jazzem.

Obsah:

František Kopecký

Diskuse k článku