zpět na seznam článků

HISTORIE 18. DÍL – Elektronické hudební nástroje 80. let

Prozatím jsme téměř nevzpomněli další významný atribut, bez něhož by rozvoj taneční hudby nebyl možný. Během 80. let se rovněž zásadním způsobem rozvíjely elektronické hudební nástroje a technologie, které se pro vznik elektronické hudební tvorby používaly.

Opět je nutno zdůraznit, že tento rozvoj byl postupný a téměř rovnoměrný, a snad kromě debutové skladby s čvachtavým zvukem Rolandu TB-303 nelze vysledovat, kdo a kdy použil ten který elektronický nástroj či jeho dosud skrytou možnost pro posun hudební řeči poprvé, a není to ani záměrem tohoto textu. Podrobnější popis jednotlivých značek a typů nástrojů by zcela překračoval rozměr této práce, a tak si přibližme jen nejvýznamnější trendy, které se v aktuální produkci odrážely.

Jedním z hlavních směrů se ukázalo sílící používání samplingu a s tím se rozvíjejících hrátek jednak se zvukovou barvou, ale také symbolikou, které tato technika vykrádání již vzniklých nahrávek umožňovala. Sampl je označení pro digitálně zpracovaný zvukový úryvek ať už vzniklé hudební či zvukové nahrávky, stejně tak se ovšem dá nasamplovat zvuk určitého hudebního nástroje, lidská mluva, reálné zvuky z našeho okolí, prostě cokoliv.

Sampler Ensoniq Mirage Sampl se pak v hudební struktuře taneční hudby stává jakýmsi dalším a rovnocenným partnerem zvuků a tónů vzniklých elektronickou či klasicky akustickou cestou. Užívá se buď v melodické (např. nasamplovaný zvuk kovové tyče se přepočítá na jednotlivé výšky tónů stupnice a vytvoříme z něj melodii), harmonické (kombinace třech samplů různých zvuků různých výšek ve výsledku dodá pocit akordického souzvuku) či rytmické složce hudebního proudu (sampl tlesknutí ruky použijeme místo malého bubínku). Od prvních let podnes se též s oblibou samplují různé „hlášky“ a úryvky lidské řeči, zpěvové vokály, hlučící nadšený dav i nejzajímavější pasáže už vzniklé hudby.

Emulator II kombinoval sampler a syntezátorNejvětší popularity v raných letech dosáhl sampler Ensoniq Mirage, jenž se začal prodávat v roce 1984 za méně než 2000 dolarů, a byl tak čtyřikrát levnější než jeho předchůdce Emulator II. Obliba sampleru, jako jednoho ze základních hudebních nástrojů taneční hudby, zdůrazňovala mozaikovitost a aditivnost hudební struktury, a samply často též sloužily jako jakési významové ikony, které v konfrontaci se svou předlohou (tedy odkud byl sampl „vykraden“) skrývaly silný potenciál škály symbolických sdělení. Samplovat se dalo skutečně všechno, a před muzikanty se objevilo nekonečné pole možností pro jejich invenci a kreativitu. Výsledkem je už na první poslech a dojem znatelná „hravost“ sampladelických skladeb.

Počátkem 90. let zůstal tento způsob práce s hudební matérií zcela nepochopen především v konzervativních kruzích komerčního popu, a taneční scéna spolu s hip-hoppery s pobavením sledovala soudní kauzy vyvolané nervózními studiovými producenty, advokáty přes autorská práva a manažerskými týmy hvězdiček typu Kylie Minogue kvůli „krádežím“ úseků či výseků jejich hudby. I zde se časem situace zklidnila, ba naopak mnozí tvůrci si přeměnu kusu své tvorby za něčí sampl přímo považují za čest. Autorským právům bylo učiněno za dost licencováním samplovaných úryvků, a vydavatelství naštěstí brzy pochopila, že to může jejich archívům spíš pomoci než uškodit. Rozpětí intenzity samplování v hudebním toku je široká, výjimkou nejsou ani skladby vytvořené pouze z nasamplovaného materiálu.

Commodore c64 - pro mnohé první vlastní počítač Nadále se rozvíjely syntezátory, stále více v podobě klasické, minimálně pětioktávové klaviatury s okolo umístěnými ovládacími moduly a nejrůznějšími knoflíky. Nejlegendárnější přístroj YAMAHA DX-7 přinesl v roce 1983 převratný systém zvukové syntézy na základě frekvenční modulace. Značně drahého syntezátoru se za tři roky do ukončení výroby v roce 1986 prodalo přes 200 000 kusů.

ATARI 520 ST - základní pomocník taneční hudby 80. letKromě klasických hardwarových sekvencerů (tedy v podobě samostatné „krabičky“) se začaly úspěšně rozšiřovat možnosti zpracování zvuku a hudby na počítačích. Na špici byly především osmibitové přístroje. Legendární Commodore 64 spatřil světlo světa v roce 1982, a ač se zde zvukové rozhraní objevilo spíše kvůli videohrám, muzikanti nadšeně kupovali přístroj jen kvůli jeho zvukovým schopnostem vestavěného čipového syntezátoru. ATARI 520 ST z roku 1986 připomíná většina tehdejších tvůrců jako jeden ze základních příApple Macintosh - revoluce v rozvoji počítačů strojů, který používali ve studiu i na koncertních pódiích. V USA i v Evropě byl používán především jako výtečný sekvencer. Apple Macintosh svou vizi moderního osobního počítače představil v roce 1984 a záhy následován softwarem ProTools od firmy DigiDesign započal v budování své pověsti nejlepšího počítače pro profesionální použití v hudební a zvukařské branži.

No a muzikanti, kteří chtěli tyto vzpomenuté i všechny další nástroje dohromady kombinovat, našli své vysvobození už v roce 1983. Zakladatel firmy Roland Ikutaro Kakehashi dokázal přesvědčit všechny hlavní výrobce elektronických hudebních nástrojů, aby do svých aktuálních výrobků zařadili standartizované komunikační rozhraní MIDI (Musical Instrument Digital Interface). Tato převratná technologie umožnila jednak synchronizaci nástrojů (na bázi master-slave mohl například bicí sekvencer řídit přes MIDI kanál ostatní nástroje), stejně tak převratný byl nápad po MIDI kanálech nepřenášet samotný zvuk, ale jen informace o něm. To umožnilo vhodné využití MIDI jako technologie pro sekvencery a samplery. MIDI umožnilo přes dráty zasílat jen na datový prostor nenáročné informace o průběhu jednotlivých parametrů zvuku a to nabídlo neuvěřitelnou škálu možností práce se zvukovým materiálem a propojování jednotlivých mašinek, kdy průběh jednoho parametru na prvním nástroji ovlivňoval úplně jiný parametr na přístroji druhém.

StudioOd 80. let jsou tak patrné v taneční hudbě dvě základní technologické linie a jejich kombinování. Jedna skupina tvůrců nedala dopustit na „decky“, tedy hardwarové samostatné přístroje a jejich propojování, druzí se spolehli na spojení všech těchto přístrojů do skříně PC. Počítače přes počáteční nižší kvalitu a stádium rozvoje této technologie zužitkovávaly hlavní devizu – technologickou integritu, všechny krabičky se schovaly do jedné. Dnešní nejpoužívanější hudební software i hardware většinou kombinuje možnosti MIDI rozhraní i zpracování klasických audiostop.

O autorovi:
František Kopecký (1977) – absolvoval katedru muzikologie na FF UP v Olomouci a seriál o historii taneční hudby vychází z jeho bakalářské a následné diplomové práce. V současnosti se specializuje na hudební management. Je hlavním organizátorem hudebního festivalu BassDaCastle (www.bassdacastle.com).
 

Poznámka redakce:
elektronickou a taneční hudbu dlouhodobě využívá jazz jako jeden z možných výrazových prostředků. Seriál s názvem Historie elektronické taneční hudby se sice jazzem nezabývá, ale snaha autora o co nejpreciznější vymezení tématu nepřímo poukazuje právě na ony přesahy taneční a elektronické hudby s jinými styly a žánry – tedy i jazzem.

Obsah:

František Kopecký

Diskuse k článku