zpět na seznam článků

Pommelhorse

 

Co mi bez cíleného poslechu utkvělo jako první, je snaha tohoto tělesa užívat malou písňovku, čímž cíleně vtlouká své popěvky do sluchového ústrojí. To v případě této tělovýchovné skupiny skutečně ubírá na eleganci.

Rádi svým zvukem „strašijú“ v Doyleovském stylu. Straší však umírněně jen tak, aby si sami nanadělali. Na multižánrových festivalech by jistě zapláli jako pestrá lahůdka nějaké nu-stage, ale na celosvětovém jarmarku hudby připomínají spíš psa, který z různých koutů vyhrabal a spolykal, co se kde válelo. Tím chci říct, že je to zajímavá hudba bez nápadu. Unikát bez vlastní osobitosti. Prostě „pomelice“.

Za pozornost stojí chvíle, kdy se linka partu rozčísne až do metalova, v čemž se cítí dobře jak muzikanti, tak recenzent. Povětšinou pak nesvedou z tohoto rozjetého koně seskočit v pravou chvílu a boltce tím pádem přetékají.

Musorgsky, Portishead, Jaga Jazzist a možná Mr.Bungle. Postrádáte u těchto tvůrců málo jazzového? Představuji Vám a doporučuji jejich švýcarského vzdáleného polobratránka. Cíleně bych na Pommelhorse asi nešel, ale narazit na ně náhodou, byl bych mile překvapen.

 

PROHLÉDNOUT DALŠÍ VIDEA

Josef Lopta

autor článku
 

Jmenuji se Josef Lopta a jsem podomní maloobchodník s elektrony. Jsem vyznáním solipsista.

Diskuse k článku