zpět na seznam článků

Tin Man & the Telephone

Tož, v prvéj řadě mosím řéct, že sem recenzu na žádnů šmidlaninu eště nepsál a v šohajštině už vůbec nee. Dycinky sem si vystačíl s prořízlů hubů a divnýma názorama.
 Tož, poďme na to.

Když kapelku Tin Man & the Telephone (TMaT) čujete poprvé, tož nemožete řéct, že to nejsů profíci. Aj lajk pozná, že si nehrajů s bábovičkama, ale dělajů těžků hudbu. Ide to hold poznat na každéj notě, z čehož vyplývá, že sluchy hudebně založeného bohuša nezůstanů neukojené. Po tejtok stránce sem sa ukojíl aj já. Šak sů to takéj samé konzervy, rozuměj konzervatoristi po Pražsku.

 

Tony Roe – piano: začál do teho řezať už v šesti letech! Študovál klasické piano na Royal Conservatory of The Hague.

Lucas Dols – basa: než chytíl pod krkem kontrabas, tak tahál za struny elektrickéj basy ve spústě rockových kapelek. Konzervatoř v Amstru ho udělala a vyplivla v roce 2006.

Borislav Petrov – škopky: narodíl sa v Bulharsku, a do škopků to řezá od 14 let. V roce 2002 asi zavřéli jedinů hospodu co tam měli, protože vystřízlivěl, rozhlédl sa kolém sebe a usůdil, že sa radšik z tama odkope do Holandu na Prince Claus Conservatoire, což je préj americká hudební škola jazzu v Groningenu. Nicméně konzervu v Amstru dál až v roce 2008.

Jako bývalý škopkobušič mosím řéct, že su z něho pokakaný na třikrát :-)

Ale… TMaT není klasické klavírní jazzové trio. Už po pár těch slastných minutách v raušu sa cosik stane a ne každý špekulant hudební to pozře. Je to hodně alternativní improvizácia, která sa nemosí líbit každému, a to ani milovníkům jazzu. TMaT sa totiž nespoléhajů na jaksi standardní jazzové inspirace, nýbrž vemů rámus všedního života toho a aplikujů ho do melodií. Výsledkem tejtok zmuchlaniny je pak hudba promíchaná třebas s blákajůcíma sportovníma komentátorama, zvukama ženštin při tenisovém zápase (to ňa zaujalo), brblajúců buchtů z autonavigace, různé řvůcí zvěřiny chlupaté a tož tak. Do toho na live koncertoch valijů aj obraz a dělajů různé fórky, jakože bicman si odskočí během hraní pro bíra apod. Běžné zvuky, které normálko přehlížáme sa stanů jakýmsi katalyzátorem ich tvořivosti, která tlačí a tlačí (bacha, nepřeháňat s tlačéním…) pomyslné hranice improvizace a komunikativní sílu hudby samotné. TMaT v hudbě používajů harmonicků hlúbku modérní klasické hudby a modérního jazzu stejnak jako viscerální rytmy hip-hopu a balkánské hudby. Je to jakýsik multimediální výkon, který sa má asi pokůšat okomentovať, jak sa říká, modérní společnosť a roli modérní komunikácie.

Za mňa možu na závěr řéct, že TMaT si určitě rád občas hodím na sluchy a zarelaxuju. Nicméně, ne každý jejich song je dělaný pro mňa. TMaT majů vybudované poměrně slušné stádečko příznivců takže určitě eště nekončíja, ba asi naopak…

PROHLÉDNOUT VÍCE VIDEÍ

Slinťa

autor článku

Diskuse k článku