zpět na seznam článků

Konspirační melodie ☼ s MW o E Converso

E Converso zleva: Vladimír Micenko kontrabas, Jan Chalupa bicí, Michal Wróblewski saxofony, Jan Pisklák el. kytara

V evropské sféře vlivu působí několik let, jsou profesionálové, společně tvoří buňku s názvem E Converso a v těchto dnech vypouštějí komunikační kód nazvaný Konspirační melodie.

Jeden z členů se jmenuje Michal Wróblewski a pomocí Facebookového interview z Norska odhalil některé z praktik mezinárodní skupiny, v rámci níž dále operují Vladimír Micenko, Jan Chalupa a Jan Pisklák (na fotografii tváře zleva).

Ale vážně, žádní tajní agenti hrající si na muzikanty v kapele E Converso nejsou, i když chvilku jsme si s Michalem W. pohrávali s myšlenkou pojmout interview v konspiračním duchu a v kódované řeči. E Converso jsou samozřejmě skvělí muzikanti a zde je náš chat s MW nejen o jejich nové desce Konspirační melodie:

VV: Jak dlouho už na Konspiračních melodiích pracujete?

MW: To se dá těžko říct, repertoár klíčil tak dva roky, hlavně jsme dlouho fungovali jako kapela. Hodně často jsme zkoušeli, měli soustředění, pro všechny je to projekt číslo jedna, takže jsme mu obětovali čas. CD je výsledkem dlouhodobé práce.

VV: A spolupracovat jste začali taky před dvěma lety?

MW: Skupina byla ustavena na jaře roku 2011.

VV: Takže na nosičích šíříte až druhou sadu repertoáru…

MW: Na desce jsou skladby, které vznikly v letech 2012 a 2013 a jedna starší. Trvalo nám zhruba tři čtvrtě roku, než jsme přišli na to, jakou hudbu bychom spolu chtěli dělat. Toto zjištění přišlo s příchodem Vlada Micenka. Od té doby (2012) jsme začali pořádně pracovat na kapele a vystupovat.

VV: Vlado byl nějaký čas v Americe, ovlivnilo to nějak směřování E Conversa?

MV: Ze začátku byla naše hudba hodně ovlivněná newyorskou avantgardou, tzv. Downtown scénou. S postupem času jsme do naší hudby začali krást i z jiných pokladnic a tímto nespořádaným loupežničením jsme se paradoxně stali originálnějšími. Samotný pobyt Vlada v Texasu naše směřování dle mého nijak neovlivnil.

VV: Kde všude jste ještě loupili?

MV: Ukradli jsme všechno, na co jsme přišli! Máme rádi spoustu hudby nejen té jazzové, takže kromě jazzu se inspirujeme vlivy rocku, metalu, country, punku, folklórní, soudobé vážné hudby, hudby avantgardní, improvizované, popové, filmové…

VV: Takže první skladba na desce, Downtown, je to, co jste slyšeli z Downtownu…

MW: Naprosto ano, tam je tato inspirace evidentní už z názvu.

VV: Když jste před dvěma lety začali víc pracovat na kapele, jak často jste se scházeli? Měli jste nějaké intenzivnější měsíce?

MW: Jeden čas jsme zkoušeli každou neděli od 10 do 18 hod. Snažili jsme se scházet alespoň jednou týdně, pokud to šlo. Toto pracovní nasazení nám vydrželo do doby, než se Honza Pisklák letos v únoru přestěhoval do Švýcarska. Od té chvíle vystupujeme pouze formou turné. Jelikož jsme spolu ale předtím strávili hodně času intenzivním hraním a zkoušením, jsme na sebe zvyklí a známe se navzájem opravdu dobře. Předchozí rutina nám podle mého pomáhá.

VV: Od 10 do 18 hodin, to jsou dlouhé seance. Jak to probíhalo? Máte v E Conversu nějakého vedoucího, který určoval směr? Byls to Ty?

MW: Hodně jsme spolu improvizovali. Zkoušeli jsme pořád nové věci, neustále jsme měnili formy skladeb, pracovali jsme na nich, diskutovali jsme, dokud se nedostavila spokojenost. Hodně nám dalo taky soustředění na Slovensku, kde jsme týden intenzivně pracovali na novém repertoáru. Snažili jsme se fungovat demokraticky. Nikdo v kapele nemá hlavní slovo a vlastně ani nemáme vyloženě vůdčí osobnost.

VV: Takže jste toho doma jednotlivě moc nepřipravovali? I témata vznikala až na zkouškách? Názvy skladeb vznikaly až v druhé fázi?

MW: Ne, témata jsme vždy přinesli hotová na zkoušku. Kluci, přinesli skladby pokaždé už pojmenované, mně to vždycky trvá déle, vymýšlím je obvykle dodatečně.

VV: Bavili jste se společně o významech názvů?

MW: Sem tam jsme se o názvech bavili – Konspirační melode, Ezoterik ve lví kleci, DPT, Nehodící se proškrtněte, Lesní směs, Nálada 19…

VV: To mohl být vtipný odpočinek od hraní.

MW: Ano, bylo to občas potřeba :)

VV: Album jste pojmenovali podle skladby Konspirační melodie. Vaše kapela má ráda konspirační teorie?

MW: Těžko mluvit za celou kapelu. Tuto skladbu jsem napsal v době, kdy jsem měl pocit, že jsou tyto teorie nesmírně populární a všude kolem jsem nějaké slyšel. Některé z nich byly zajímavé, některé až roztomile hloupé a téměř každá měla nějakou tu faktickou trhlinu. Konspirační melodie je taková slovní hříčka mého vypořádání se s nimi.

VV: Jak tak počítám, vznikla asi v době těch předvolebních kauz, kdy noviny byly plné korupce. Ještě před Zemanem a Babišem. Tady byla inspirace?

MW: Mimo jiné, ale spíš to byla spousta řečí kolem 11. září, krize, pět Židů vládne světu atd… To mi asi nejvíc vadilo – jejich záměr byl zpočátku asi odkrýt lži, nenasycovat se pochybně předhazovanými informacemi z médií, ale ve finále ty teorie často rozdmýchávaly další nenávist vůči např. náboženským skupinám… Česká politika ani nepotřebuje konspirační teorie. Myslím, že to všechno zřetelně vidíme i bez nich.

VV: Podle vyznění titulní skladby se konspiračním teoriím tak trochu směješ, řekl bych…

MW: Humor a nadhled jsou součástí naší strategie/filosofie :) Snažíme se tyto dvě složky používat v naší hudbě a nebrat se přehnaně vážně.

VV: Jde tedy ve dvanácti skladbách na desce o dvanáct jazzových anekdot?

MW: Ne, to vůbec ne :) Zase bych to nepřeháněl, je to jen jedna z výrazových složek, kterou jednotlivé skladby obsahují, nebo neobsahují. Například Infekce a Písečná kosa vznikly jako inspirace dvou ne zrovna veselých děl mých oblíbených autorů.

VV: Jakých děl?

MW: Infekce je báseň od Václava Hraběte. Stojí za to si ji přečíst. Zjednodušeně jde o připodobnění nákazy smrtelnou infekcí k nešťastné lásce. Je to báseň, ze které je člověku fyzicky zle, když ji čte.

VV: A Písečná kosa?

MW: Písečná kosa je historický román Vladimíra Kornera. Příběh se odehrává ve středověkém Pobaltí a jde v něm o hledání smyslu života, lásky… Knížka má pro mě zvláštní temnou atmosféru spojenou se zmíněnými existenciálními otázkami ve spojení s melancholicky vykresleným prostředím, kde se děj odehrává.

VV: Zajímavé podtexty…

MW: Snažím se za hudbou vidět víc, než jen zvuk…

VV: Jazzová policie, to si asi naopak děláš srandu z jazzových pravověrců…

MW: Ze všech umělců, kteří odsuzují jiný názor předtím, než se ho pokusí pochopit.

VV: Když už jsme u těch skladeb, popiš prosím stručně zbytek, ať nekulháme.

MW: DPT26 je o pohodlném a bezpečném cestování v autobusech pražské hromadné dopravy a o milých, tolerantních lidech, kteří tyto vozy obsluhují.

VV: Ironie?

MW: Samozřejmě, ty jsi nikdy nejel 135kou? Alespoň si to teda myslím. Těžko hovořit o skladbách, které jsem nenapsal, ale ta skladba ve mě tak nějak evokuje nespořádanou divokou jízdu v přeplněném, přetopeném autobusu v Praze… Nechci se nikoho dotknout, navíc nevím přesně, jak to Honza myslel.

VV: DPT je ta aplikace na posílání sms jízdenek.

MW: Přesně tak. Možná je tam i posílání jízdenky, utíkání před revizory, napětí černého pasažéra, to už necháme na posluchači… Lesní směs je hodně abstraktní skladba o přírodě, alespoň já ji tak vnímám a Nehodící se proškrtněte je o naší přebyrokratizo­vané době.

VV: To jsem si myslel.

MW: Nálada 19 je název, který má pro Vlada nějaký osobní tajný význam, který nám nikdy pořádně nesdělil, myslím, že to souvisí s věkem (19). Je to taková punková písnička, podle mě. Zornet je skladba věnovaná dvěma hudebním velikánům Ornettu Colemanovi a Johnu Zornovi. Ezoterik ve lví kleci: Esoterik sedí na zemi a přemýšlí nad vším, co nejde změřit a zvážit, takže si ani nevšimne, že se nachází ve lví kleci. Posléze si to uvědomí a snaží se dostat z klece ven. Než si stačí vyložit z karet, lev ho sežere.

VV: Jak jsi vymyslel toho Ezoterika?

MW: Tady u té skladby vznikl název až hodně s odstupem. Byl jsem už unavený ze všech těch Ezo-mouder, knížek, věštíren apod., tak jsem strčil esoterika do lví klece. Nic víc za tím nehledej :)

VV: Už se blížíme ke konci seznamu.

MW: No a Hello Kitty vznikla v době, kdy můj kamarád přijel z Japonska a vyprávěl mi o jednom současném trendu japonských dívek a žen stylizovat se oblékáním do malých holčiček. Přišlo mi navíc vtipné pojmenovat skladbu podle roztomilého komiksového koťátka, které ročně vydělává přes miliardu dolarů :)

VV: Od tohoto semestru studuješ hudební akademii v Oslo. Máš tam čas na vlastní hudbu?

MW: Dal jsem tady dohromady pár projektů, na kterých teď pracujeme. Píšu pro ně hudbu, hodně improvizuji s různými muzikanty, taky jsem se tu začal trochu zabývat elektronickou hudbou – tzv. live processingem…

VV: Napiš prosím jména muzikantů, se kterými teď hraješ a stručně, v čem se rochníte.

MW: Magnus Jønnum Grimnes – kytara, Magnus Sefaniassen Eide – bicí – energický power jazz založený na rytmicko-melodické kompozici/impro­vizaci :)

VV: Cool!

MW: Magnus Jønnum Grimnes – kytara, Andreas Rødland Haga – basa – melodické kompozice, tématické improvizace.

Jakob Eri Myhre – trubka, Andreas Rotevatn – trombón – dechové improvizační těleso.

VV: Hraješ ve třech školních kapelách?

MW: Ne, nejsou to školní kapely. Mám naprostou volnost, nemám žádné povinné předměty, studuji jen to, co jsem si vybral, nemám toho moc… Spíš hraji. Jsem tady prakticky ve 4. ročníku a ten je volnější, aby se studenti mohli připravovat na své závěrečné koncerty, zkoušky atd. Jelikož já mám tyto zkoušky a závěrečný koncert za sebou z Brna, soustředím se na práci na vlastních projektech. Největší plus na škole jsou všechny ty možnosti: koncerty, prostory, studia, vybavení, financování…

VV: Volnost, o které mluvíš, je asi podstatou posledních ročníků.

MW: Ten systém je jiný i v prvních ročnících. Například v Čechách musíš mít zapsaných strašně moc předmětů, abys splnil ročník. Tady je jich míň, ale jsou kladeny větší nároky na jednotlivé předměty. Musíš hodně pracovat z hodiny na hodinu, a to téměř všude. Co se týče samotného jazzového oddělení, není tu moc kladen důraz na teorii, historii a znalost standardního materiálu vycházejícího z americké jazzové tradice, důležitá je tu kreativita a její rozvíjení.

VV: Hotový ráj. Jak to všechno dokážeš skloubit s E Conversem?

MW: A to není všechno, snažím se tady co nejvíc chodit na různé koncerty :) V Čechách jsem toho taky dělal hodně, potřebuji být vytížený, mám to rád. S E Conversem ale plánuji letos minimálně turné k desce Konspirační melodie (21. až 29. listopadu). Potom určitě i na jaře, kdy budeme mít několik koncertů s kapelou SWOMP.

VV: Jak dlouho plánuješ zůstat v Norsku?

MW: Pravděpodobně rok, teď je to těžká otázka, líbí se mi tu…

VV: Díky moc za rozhovor!

MW: Já děkuju!

 

Informace k albu Konspirační melodie:

Kapela: E Converso
Album: Konspirační melodie
Label: Hevhetia
Rok: 2014
Hudebníci: Michal Wróblewski – altsaxofon, řehtačka (3), Jan Pisklák – kytara, efekty, Vladimír Micenko – kontrabas, baskytara, Jan Chalupa – bicí nástroje, Marcel Bárta – zvonkohra, zvuky (3, 12).
Skladby: 1 Downtown (MW), 2 Nálada 19 (VM), 3 Infekce (MW), 4 Ezoterik ve lví kleci (MW), 5 Písečná kosa (MW), 6 DPT 26 (JP), 7 Jazzová policie nepřišla (MW), 8 Nehodící se proškrtněte (VM), 9 Lesní směs (JP), 10 Zornet (MW), 11 Konspirační melodie (MW), 12 Hello Kitty (MW).

 

Turné k nové desce Konspirační melodie: 21. 11. Slánské jazzové dny, Grand – Slaný; 22. 11. Filmový klub, Kulturní dům – Přibyslav; 23. 11. Jazz Dock, křest desky – Praha; 24. 11. Reduta – Praha; 26. 11. Stará pekárna, křest desky – Brno; 27. 11. Jazz Club Kyjov, Jama – Kyjov; 28. 11. Žižkov Meets Jazz, Palác Akropolis – Praha, 29. 11. Letovice:

E Converso, Konspirační melodie Tour: 21. 11. Slánské jazzové dny, Grand - Slaný; 22. 11. Filmový klub, Kulturní dům - Přibyslav; 23. 11. Jazz Dock, křest desky - Praha; 24. 11. Reduta - Praha; 26. 11. Stará pekárna, křest desky - Brno; 27. 11. Jazz Club Kyjov, Jama - Kyjov; 28. 11. Žitkov Meets Jazz, Palác Akropolis - Praha, 29. 11. Letovice

Václav Vraný

autor článku

Diskuse k článku