zpět na seznam článků

Dirty Loops – dirty-jazz na parket

K POSLECHU ► PODCAST | SOUN­DCLOUD | YOUTU­BE

Hit Me!,  zazní rázně z reproduktoru. A zadařilo se, právě jsem byl zasažen zpěvem pianisty Jonaha Nilssona, školeného to muzikanta klasicky i jazzově. Následuje ostrý break úderných bicích, jež obsluhuje Aron Mellergårdh, pak se ke zmíněným dvěma přidá basista Henrik Linders a první skladba debutové desky Loopified švédského tria Dirty Loops je v plném proudu.

Virtuózní slapová basa a dravé bicí ženou zpívajícího klávesistu, který má snad ze všech nejvíce práce – občas totiž obsluhuje vedle kláves další syntetické zvuky ve vrstvách. Možná ale jde o efekty přidané do hudby ve studiu a na živo už nezazní. Nilssonův zpěv je navíc často zahalený do vokodéru a jiných podobných filtrů, čímž se nechce říci, že by neuměl zpívat, právě naopak. Zřejmě si tyto hlasové efekty vyžaduje žánr.

Skladba Hit Me! je rovněž prvním autorským kusem tohoto seskupení. Dirty Loops se dříve zabývali hlavně cover verzemi, dalo by se říct, velmi profláklých pop skladeb. Jde o slušný otvírák s jak se patří výmluvným názvem – všechny attack potenciometry byly v tomto případě zcela určitě nastaveny na první milisekundu. Pánové z Dirty Loops nikoho nenechají na pochybách, že je to spolu baví, koneckonců dohromady hrají už od střední školy – svou hudbu produkují takovou, jakou ji také chtějí mít a o to jde.

Pochybnost se ale vloudí hned u druhé skladby Sexy Girls, která nás zavede rovnou na taneční parket s lascivním provoláváním „Sexy dívky v klubu!“, kde se nemohu zbavit pocitu, že je tu znatelně cítit vliv producenta a jeho tah na branku mas. Není ale vyloučeno, že to tak muzikanti chtěli sami. Osobně jsem na tento pop-jazz nikdy moc nebyl. Budiž, u mě je druhá píseň protipólem té první.

V rozmezí obou pak nacházím na celé desce velmi příjemné polohy, náležící funku, r´n´b a jazzu a s velkými rozpaky přijímám mišmaš popové pózy rádoby oslovující slechy mainstreemového publika, které dle mé přímé zkušenosti nejsou na tohle ale vůbec připraveny. Podle mě hudbu Dirty Loops spíš přijme konzument řádně proposlouchaný jazzem a jeho odnožemi, než ucho posluchače v jazzových vodách nezakotvené. Pokud bylo producentským záměrem prodat jazz masám, jedná se o propadák, snad s výjimkou Japonska, což je ale velmi svébytný hudební trh.

Namátkou jsem pár skladeb několika lidem pustil, nutno podotknout spíše covery jako Wake Me Up, protože jsou známé a očekával jsem větší přijetí. Jenže právě naopak. Moje dvanáctiletá dcera naznala, že je tam moc toho jazzového piana, dospělý posluchač ze spíše rockových vod prohlásil, že se ta diskotéka nedá poslouchat, DJ a hudební producent to označil za solidní old school. Nevázaně se do tance pustilo jen děvče navštěvující první třídu. Komu je tedy tahle hudba určena? Muzikantům samotným?

Možná by se vše více zadařilo s výraznější mediální masírkou – v rádiu bych něco takového slyšel rád. Koneckonců, nacházíme se v době, která podobným počinům přeje, vzpomeňme loňský boom okolo desky francouzkých Daft Punk, jež překvapivě nalezla posluchače napříč žánry a byla velmi pozitivně hodnocena jak laickou, tak odbornou veřejností. Obávám se ale, že k jazzu přitáhne z druhé strany posluchačské barikády více uší spíše Lady Gaga s Tonny Benettem než Dirty Loops, ať již byl jejich záměr jakýkoliv.

Pakliže, a jak bych rád věřil, je to přesně takhle baví, dělají to opravdu na výbornou. Muzikanti výborní, skvěle jim to šlape, dokážou vymáčknout z popové odrhovačky harmonické maximum, to vše je sladěno výbornou prací zvukového inženýra, ale pro koho je to celé určeno, mi jaksi uniká. Osobně se k desce Loopified jako posluchač vracet rozhodně nehodlám, ale třeba se jedná zrovna o Vás, koho osloví.

Přehrát celé album zdarma:

 

PŘEHRÁT VÍCE VIDEÍ!

Ondřej Mahdal

autor článku

Diskuse k článku