zpět na seznam článků

Můj deníček: Nádherná písnička

K POSLECHU ► PODCAST | SOUN­DCLOUD | YOUTU­BE

 

Když jsem si vybírala hudbu jako inspiraci k novému článku, bylo to v příšerné době. Umřela mi andulka a já jsem se vůbec necítila dobře. Doufala jsem, že existuje i nějaký depresivní styl hudby, abych mohla psát v melancholickém duchu. Našla jsem hudbu Brama Stadhouderse, ta byla ideální, ale všechno se nakonec vyvinulo úplně jinak.
 
Nebudu tu psát životopis kytaristy Brama Stadhouderse, ale zaujalo mě, že si vzal do ruky kytaru a hrál. Hrál si pro sebe, ale v jednom okamžiku se z něj stal známý kytarista v Nizozemsku a znají ho třeba i v Severní Americe. Vydal sedm CD, z toho čtyři vyšly u firmy Challenge Records, která je v Holandsku jedna z nejlepších. Zaujal mě, protože si šel plnit svůj sen, a ten si taky splnil. A taky se mi stala jedna věc při poslechu jeho písničky. Myslím, že by byla škoda, kdybych se o ni nepodělila. Nevím, jestli bych to nazvala štěstí nebo náhoda, ale ta depresivní hudba mě přivedla k radosti, což je zvláštní.
 
V úterý naše škola pořádala nějakou akci s přednáškou, které se navíc účastnily školy z Brna, Prahy a Olomouce. Konalo se to zrovna u nás v tělocvičně. Já jsem si ještě skočila do šatny pro sluchátka, které jsem zapomněla ve skřínce. Skoro vždy, když máme nějakou přednášku nebo prezentaci, beru si sluchátka, protože na přednáškách bývá hrozná nuda a vůbec mě to tam nebaví. Pustila jsem si písničky a šla za ostatními. Zrovna v nich hrála skladba Masa (album Enderra Brama Stadhouderse), kterou jsem si nedávno dala do přehrávače.
 
Držela jsem v ruce mobil a najednou jako by mi něco říkalo, zvedni hlavu. No, rozpitvávat to nebudu, protože by se u toho leckdo mohl cítit trapně, stručně řečeno, sbalila jsem na chodbě kluka, nebo on sbalil mě, nebo jsme se sbalili navzájem, úplně tomu nerozumí. Když mi zmizel z dohledu, bylo už opravdu nutné vyrazit do tělocvičny. Sedla jsem si vedle kamarádky a dala si do uší sluchátka, ve kterých mi dohrávala ta nádherná písnička.
 
Ten den jsem ho už neviděla, ale nebyl problém vypátrat jeho profil na internetu a ozvat se mu. Psali jsme si každý den a tak nějak z toho vznikl virtuální vztah. Jen virtuální, protože byl z jiného města. Teď už mám nového kluka v místě svého bydliště, ale tehdy jsem se sama sebe ptala, jestli nás s tam tím seznámila náhoda a nebo to bylo díky té písničce, co mi hrála ve sluchátkách. Kdo ví…

Celé album Enderra zdarma k poslechu zde:

Natt

autor článku

Diskuse k článku