zpět na seznam článků

Bucinatores oslavili páté výročí

V sobotu 20. prosince 2008 oslavila kapela Bucinatores v Praze na Dobešce své páté narozeniny, a to ve velkém bigbandovém stylu. Běžnější sextet hrál nyní v rozšířeném třináctičlenném složení. To byla příležitost ukázat i jiné kompozice, než běžně Bucinatores hrávají v sextetu, a také potvrdit fakt, že český jazz stále více tíhne k evropským kořenům vážné hudby. 

Dramaturgie koncertu sledovala jasnou linii. Od pomalých depresivně-zádumčivých skladeb k rychlejším, experimentálnějším až buřičským výkřikům, jejichž duchovním otcem je trombonista, skladatel, dirigent a bavič – Jan Jirucha. Zazněla v převážné většině hudba, kterou on sám zkomponoval nebo zaranžoval.

clanky/bucinatores3.jpg

Za nejpozoruhodnější dramaturgický počin večera lze označit cyklus tří preludií z nichž dvě pocházejí z pera českého skladatele druhé poloviny 20. století Miroslava Kabeláče. Obě Jirucha zaranžoval pro bigband a třetí kus sám skladatelsky vytvořil jako koláž z několika dalších Kabeláčových melodií. Jan Jirucha předvedl, že radikální avantgardní postupy artificiálních skladatelů v přepracování pro bigband jazzu velmi prospívají. Při sobotním koncertu na Dobešce se veškeré modernismy setkaly s velmi kladnou odezvou publika, což se většinou nedá říci o vážnohudebních koncertech a jejich konzumentech, jejichž hudební preference končí společně s hudbou přelomu 19. a 20. století (plus – mínus). Je však možné, že by tito konzervativní a vážní zájemci o hudební umění snáz přistoupili na bigbandová zpracování, nežli k originálnímu znění děl některých současných hudebních skladatelů. Jazzový výraz s sebou nese méně „vážný“ kontext hudebních hodnot a na koncertech nebo festivalech tzv. klasické hudby by projekty typu Bucinatores Orchestra pravděpodobně působily stejně svěže jak na Dobešce. Mimochodem mezinárodní hudební festival Pražské jaro nebo třeba Struny podzimu již s obdobnými dramaturgickými počiny úspěšně začaly.

Ale zpět ke koncertu. Hned v úvodu se skvěle sólisticky představili dva členové Vertigo Quintetu – saxofonista Marcel Bárta a trumpetista Oskar Török, kdy u druhého jmenovaného byl patrný hráčský posun zcela jistě ovlivněný studijním pobytem na Hudební akademii v polských Katovicích. Je třeba také zmínit fascinující energické sólo saxofonisty Petra Kalfuse, jenž mimochodem odvádí víc než dobrou práci také v Infinite Quintetu.

O hudební výpověď ze světa elektro-akustického jazzu se postaral kytarista Jiří Šimek, kterého známe například z bigbandu NUO nebo kapely S.O.I.L. (dobrou zprávou pro elektrický jazz je také to, že právě nyní vytváří repertoár společně s novým electro-jazz-rockovým triem RIM-BAM-BO; další členové: bubeník a hudební programátor Tomáš Herian a baskytarista Jaroslav Janek). Spolu se Šimkem pak doplnil elektrický sound slavnostního večera zvláštní host a hráč na hammondovy varhany Ondřej Pivec.

Na koncertu se představila špička současného českého jazzu a zájem o tuto událost nezastínila ani hvězdná konkurence v podobě kapely New Orleans Jazz Band méně hudebně zdatného jazzového nadšence a světoznámého filmového herce, scénáristy a režiséra Woody Allena, jenž ve stejný čas vystupoval v pražském Kongresovém centru. S trochou nadsázky tak lze říct, že český jazz v tento den zvítězil nad tím slavnějším – neworleánským.

http://www.myspace.com/bucinatores

http://www.myspace.com/vertigoquintet

http://www.myspace.com/infinitequintet

http://www.myspace.com/nuomusic

http://www.myspace.com/soilmusic

http://www.myspace.com/rimbambo

http://www.freemusic.cz

autor: Václav Vraný

Václav Vraný

autor článku

Diskuse k článku