zpět na seznam článků

AUDIO: Rockeři MUFF a jejich jazz

Jedno z řady koncertních vystoupení kapely MUFF s datem 12. května 2009 se odehrálo na domovské scéně pražského klubu Jazz Dock. Znovuobnovený kvintet počínaje letoškem vystupuje po tříleté odmlce ve složení Marcel Bárta – saxofon, bandleader, Jakub Zitko – klávesové nástroje, syntezátory, samply, Jiří Šimek – elektrická kytara, Jakub Vejnar – baskytara a Roman Vícha – bicí nástroje. Kapela se sice otevřeně hlásí k vlivům Milese Davise, MMW nebo třeba Jimmy Hendrixe, avšak ani jeden ze jmenovaných světových titánů nenabídl takovou různorodost v jediném koncertním večeru, jakou standardně přinášejí MUFF.

MUFFMUFF

Po dvou měsících provozu stále ještě naprosto svěží a neokoukaný klub byl zaplněn lidmi a atmosférou zaujatou prostorem a dychtící po zvuku. Předkrm přišel v podobě skladby Orbit Folk, která je Bártovou hitovkou, jíž v poslední době s chutí propašovává, kam se dá, na rozdíl od následující čistě Muffovské skladby Svědí mě MUFF autora Jiřího Šimka. Úvod večera tak patřil z části jazzovému pašeráctví a shodně lehkému basovému groovu doplněnému jazzrockovým drivem Šimkovy elektrické kytary a Zitkových syntezátorů.

Rozhodně jednou z nezapomenutelných byla a je pomalá skladba Go Near, jíž kdokoliv uslyší i po delším čase, musí si ji okamžitě spojit s MUFFem. Po úvodních energičtějších kusech přišla prostřednictvím Go Near zamyšlená „procházka Prahou“, jak zní podtitul tohoto songu, kompozičně se vymykajícího všem ostatním. Krátké hlavní téma složené z jednoduchého motivu totiž neustále zaznívá v celé skladbě. Nástroje si ho různě přebírají a i když má slovo saxofonové sólo, téma zní alespoň v base – zkrátka parádní monotematismus. Na zádumčivou Go Near přátelsky navázala svěží rozevlátá a dosud bezejmenná skladba s artrockovým soundem kytary a permanentním (téměř) sólem bubeníka Romana Víchy doprovázejícího takto skotačivě ostatní sólisty.

Pátá skladba v playlistu Miles proběhla jako stylizované ohlédnutí „směrem k jazzovému období 70. let“ a s ním souvisejícímu psychedelickému rocku a funky. V ohlížení se do minulosti pak kapela pokračovala i v poslední skladbě před přestávkou, a to ještě hlouběji. Skladbu Elington složil Jakub Zitko a názvuky hudby doby největší slávy Duke Ellingtona v tomto aranžmá vycházely především z walking-basového postupu Jakuba Vejnara, jehož svižnou basovou procházku zostřil typicky efektní zdvojený tón octaveru.

Po přestávce nastoupil kvintet ve vtipném duchu, protože na programu byla Šimkova jazz-rocková skladba Libanon s groovy podkladem a rukopisem kytarové harmonizace typické i pro předchozí autorovu skladbu Svědí mě MUFF. Odlehčený ráz a téměř životodárný prvek úvodu druhého koncertního poločasu dodávala hudbou prostupující zvuková smyčka s okřídlenou větou českého prezidenta a milovníka jazzu Václava Klause: „Who Is Who českého jazzu, dneska přijde hrát celá plejáda…“ A opravdu! Skladby, které následovaly, odhalily takovou různorodost, že jejich aranžmá až do posledního tónu koncertu budila dojem, jakoby se za nástroji právě střídal celý hudební svět.

MUFF - Marcel Bárta (sax), Jakub Vejnar (bass)MUFF - Jiří Šimek (kytara)MUFF - Jakub Zitko (klávesy)

Kus s názvem Second Reality spočinul na jednom akordu. Skoro metalový nářez Zappelig naladil prosklenou stěnu klubu do její formantové oblasti, načež ambientní Limbus vše zklidnil a plynule přešel v emo-rockový jazz s názvem Eternity. Předposlední skladba v normálním hracím čase Droll People pobavila nejen komickým melodickým tématem – prostě se povedla. Závěr celkově vyvedenější druhé půlky koncertu patřil Ufofce obsahující mj. elektronické beaty v intru. Na úplný konec si ještě posluchači vynutili prodloužení a za přídavek byl zvolen Miles ve zkrácené verzi, jenž místo čtrnácti minut trval pouhých deset a měl o 100% psychedeličtější účinek, než jeho standardní podoba.

Jazzová kapela Muff tak smísila opravdu hodně vlivů (zejména rockových), což v našich končinách není obvyklé a lze souhlasit i s tím, že lidé mají na Muffích koncertech příležitost objevit víc, než je možné jednoduše naznačit slovem. Kapela svými „nejazzovými“ prvky úspěšně komunikuje s jazzovým obecenstvem. Určitě by tak bylo přínosné sledovat jejich hudbu z opačné strany posluchačského spektra – například na rockovém festivalu. Důvodů je víc – mezi těmi podstatnými např. u nás stále živý, rockový kult virtuozity, těžící z umu svých dlouholetých protagonistů Michala Pavlíčka, Radima Hladíka nebo třeba Mariána Vargy. Pochopitelně, Muff je těhotný potenciálem přinést do těchto končin naprosto svěží postmoderní vítr…

Nahrávka z koncertu:

Web kapely:

www.myspace.com/mufforever

Václav Vraný

autor článku

Diskuse k článku