zpět na seznam článků

NTS trio – CD Libido Trip

„A co to jdeš recenzovat?“ Ptali se babička s dědou, když jsem od nich odjížděl po novoroční „huse“. „Ale babi, to bys nepochopila. Je to jazz a není to jazz. Asi by ses trochu bála. Navíc, oni tam dneska dávají všude sex. I do hudby, no představ si…“ „A ty si myslíš že tvůj táta je ze zkumavky?“ Pohotově mi to vrátila babi s usmívajícím se dědou, kterému je nějaký jazz upřímně lhostejný a je spokojen se svým country.

NTS trio - Libido TripJsem v tom nevinně, ale musím říci, že CD je otevřeno výborně. Název Libido Trip mě sice trošku zarazil, ale okamžitě jsem si představil rockovou muziku, která kupodivu už předtím, než jsem CD slyšel, zněla v mé představě zhruba jako Surreal Morning (třetí skladba na albu). Úvod – song McCoy – zní trochu jako ve stylu Esbjörna Svenssona na živo. V dlouhých pasážích se střídá čistý klavír s distorzní podobou. Poslední tři minuty skladby jsou krásnou delirickou kodou. Detune Me: to je panečku perfektní příklad jak dělat soundtrack bez studia, bez knihovny samplů, hromady synťáků a kopcem jiných mašinek. Dále přichází opravdový hit. Již zmíněný Surreal Morning je přisprostlá písnička rockového ražení. Metrorytmická lahůdka Pygmies in Pig May by se zase dobře hodila k podkresu nějaké detektivky ve stylu 70. let. Detektika by se však musela odehrávat v „nedalekém Kamerunu“ nebo jiné zemi Centrální Afriky. Na úplném začátku skladby můžeme slyšet Alienovy pařáty, pokud jsem to poznal dobře (Alien – kultovní počítačová hra). Další rocková vypalovačka Apoli Calling odhaluje klasickou praxi ve studiu. Proto, berte si do hudebního studia mobilní telefony, nebudete litovat! Ale jsme tu kvůli „jazzu“. Moje nejoblíbenější skladba na albu – Verne Jam – podepisuje obratnost muzikantů v práci s efektory a jejich až patetickou sehranost. Libido Trip působí jako nejkomplexnější skladba celého alba. Stěžejní poetická Home of Libido, počin, který nakonec nejvíce ohromil moje prarodiče se nese v duchu futuristických myšlenek nad láskou a tělesnými potřebami. Poslední – Diamond Prince – je „studený“ kolos materiálu ambientní povahy.

Guerilla records sáhnou skoro vždy po nějaké lahůdce. Digitální artefakt Libido Trip není výjimkou. NTS Trio, které toto album vytvořilo, sestává ze tří muzikantů, kteří kážou hudební fúze po svém. Bubeník Štěpán Smetáček je už na české scéně poměrně známé jméno. Měl za úkol doprovázet Lenku Dusilovou, hrál s Vjecma od Wanastů, s Arakainem, Žentourem, Druhou trávou a mnoha dalšími. Michal Nejtek, klavírista, klávesista a sampler obsluhující muzikant získal své vzdělání na HAMU, kde se podřizoval kompozičním praktikám nejen poslední doby; zahrál si např. s bandem Davida Kollera. Kontrabasista Petr Tichý, jazzman, který se hudebně vzdělával na Ježkově konzervatoři, spolupracoval např. s Floexem nebo s kapelou Alvik. Jak je zřejmé – každý pes jiná ves – po sehrání, umí vykřesat díky svým muzikálním schopnostem celkem ušlechtilé plemeno zralé na mezinárodní výstavu.

Čistě za sebe, subjektivně, můžu říct, že by nahrávkám slušel i uhlazenější zvuk a bližší nasnímání některých nástrojů. Při vyšších hlasitostech mě trochu pobolívaly uši, ale pokud to měl být záměr, beru na vědomí. Někdy neučesanost není na škodu a zrovna v jejich případě syrovost funguje. Je zde zastoupena psychedelie? Bohatě. „Carcrash“ výše zmíňovaného Svenssonova tria jen se šťastným koncem, využitím mnoha efektových krabiček a celého arzenálu zvuků „odnikud“. Od čistě ambientních ploch se hudební proud často zvrhává do zvukového šílenství, nebo do rockového beatu. Žádné nesmyslné experimentování, jen logicky vystavěné freejazové(?), můžu to tak nazvat(?), elektro-jazzové jam-písničky v rock'n'rollovém hávu. Už se těším na koncert, vidět je na živo, musí být zážitek.

fractal(at)sez­nam.cz

DJ Fractal

Diskuse k článku