zpět na seznam článků

Norský jazzový futurista vystoupí v Paláci Akropolis

Jeden z vizionářů nu-jazzu, klávesista, skladatel, producent a příležitostný zpěvák BUGGE WESSELTOFT přijíždí poprvé do Čech, aby 16. června zahrál v pražské Akropoli v rámci série Music Infinity 2010. Zakladatel labelu Jazzland a kapelník mimořádně úspěšného projektu New Conception of Jazz, s nímž propojil světy klubové techno scény a jazové improvizace, vystoupí tentokrát jako sólista. Úlohy předkapely se zhostí nadějná domácí formace SATO-SAN TO.

Jens Christian Bugge (čtěte stejně jako boogie) Wesseltoft se narodil v roce 1964 a vyrůstal ve městě Skien, vzdáleném asi 100 km jihozápadně od Oslo. Na klavír začal hrát už ve třech letech, dvakrát se pak pokusil podstoupit formální hudební vzdělání, ale pokaždé ho předčasně ukončil a věnoval se samostudiu. Jazzem byl však obklopen odmalička – jeho otec Erik byl totiž jazzovým kytaristou. Ve školní pochodové kapele hrál na tubu a basový buben, a potkal se tam s Audunem Kleivem, který mu ukázal další možnosti světa jazzu. V šestnácti začal Bugge hrát s punkovou kapelu a také jamovat s různými přáteli doma ve sklepě. Tehdy začíná jeho fascinace elektronickými zvuky – záhy si koupil svůj první syntezátor Prophet-5 (který používá dodnes) a elektrické piano.

Bugge Wesseltoft - solo piano

V roce 1984 přesídlil Bugge Wesseltoft do Oslo, kde se začal angažovat v různých rockových i popových projektech, ale také v jazzových skupinách U and Z, Et Cetera a Oslo Groove Company. Od roku 1988 hrál s The Talisman Group a tehdy už ho jako talentovaného pianistu zaznamenala i první liga norských jazzmanů. V roce 1990 participoval na dvou projektech, napsaných na objednávku velkých jazzových festivalů: Sagn basisty Arilda Andrsena (premiéra na Vossa Jazz) a I Took Up The Runes saxofonisty Jana Garbarka (Molde Canticle). Oba projekty jistým způsobem propojovaly jazz s norským folklórem a oba vyšly ve studiové podobě na značce ECM. Následujícího roku se Wesseltoft přidal ke kvartetu, v němž hráli trumpetista Nils Petter Molvær, basista Bjørn Kjellemyr a bubeník Audun Kleive, navíc začal působit v kvintetu kytaristy Terje Rypdala a Jazzpunkensemble Jona Ebersona. Není divu, že z festivalu Vossa Jazz přišla nabídka, aby v rámci ročníku 1993 Bugge představil vlastní projekt. Výsledkem byla jeho kompozice A Little War Story v provedení hvězdné kapely s Rypdalem, Kjellemyrem, Molvaerem, bubeníky Jonem Christensenem a Rune Arnesenem a saxofonistou Vidarem Johansenem. V roce 1993 začala albem Exile (ECM 1994) také Wesseltoftova dlouholetá plodná spolupráce se zpěvačkou Sidsel Endresen. Jako duo vydali dosud tři alba, z nichž dvě získala norskou obdobu Grammy. Bugge se podílel i na dalších zpěvaččiných deskách a společně mnohokrát koncertovali po Evropě a dokonce i v Číně.

Bugge WesseltoftZačátek 90. let však byl pro Buggeho důležitý ještě v jiném směru. Jazzoví hudebníci tehdy začínali v klubech po svých regulérních koncertech spontánně hrát s DJs a komunikovat tak novým způsobem s publikem, které nebylo primárně zaměřeno na jazz. Wesseltoftův příští projekt byl zásadně ovlivněn těmito zkušenostmi. Nazval ho cílevědomě New Conception of Jazz a jeho zrod se datuje rokem 1994, kdy byly natočeny základy stejnojmenného alba s účastí řady dřívějších i nových spoluhráčů (m.j. Ingebrigt Flaten a Bjorn Kjellemyr – kontrabas, Audun Kleive, Anders Engen a Rune Arnesen – bicí, Eivind Aarset – kytara, Nils Petter Molvaer – trubka a Vidar Johansen – saxofony a basklarinet). Pro vydání desky založil Bugge vlastní značku Jazzland Recordings, která mu zaručila tvůrčí svobodu, a začátkem roku 1996 byl debut NCOJ na světě. Deep-houseový rytmický minimalismus, techno, ambient, ale i hlukovou hudbu nebo volnou improvizaci přimíchal Bugge do koktejlu, který je díky snadno zapamatovatelným melodiím a přítomnosti jasné harmonie stravitelný pro široký okruh posluchačů. Nechybějí zášlehy či sóla dechů, zhruba polovina skladeb obsahuje i zpěv (Michy Mano, jemuž Bugge krátce předtím produkoval samostatné album). Po dvou letech koncertování s redukovanou sestavou takřka po celém světě následovalo album Sharing (1998), kde k Wesseltoftovým syntezátorům, pianu, hammondkám a elektronice plus akustickým nástrojům přibyli i Djové Strangefruit a Olle Abstract a programátor Jan Bang. Jednu píseň zpívá Sidsel Endresen, na desce je i skladba Existence, která se v remixu od Chilluminati stala velkým hitem evropských klubů. Celkově vzato zaznamenalo Sharing zásadní mezinárodní ohlas. "Elektronika, gramofóny, programované beaty – společně se Supersilent a Nilsem-Peterem Molvaerem byl nástup Buggeho projektu New Conception Of Jazz znamením, že v severském jazzu se děje něco velkého,“ napsal renomovaný server All About Jazz.

Následující, dosud nejúspěšnější album Moving (2001) natočila zčásti obměněná sestava NCOJ v Buggeho domácím studiu Bugge's Room v Oslo prakticky naživo. Deska působí takřka chilloutovým dojmem, oproti minulým nahrávkám ubylo dechů a zpěv je přítomen jen takříkajíc pocitově. Značka Jazzland Recordings se mezitím stala možná nejzásadnějším evropským labelem nového, či chcete-li nu jazzu, jelikož Wesseltoft začal postupně vydávat projekty svých přátel a spolupracovníků jako Audun Kleive, Eivind Aarset, Beady Belle nebo Wibutee a časem rozjel i sérii Jazzland Acoustic, kterou odstartovalo album dnes již světově úspěšného norsko-švédského kvinteta Atomic, operujícího mezi bebopem a freejazzem. New Conception of Jazz Live (2003) je čtvrtým albem Buggeho hlavního projektu a přináší záznamy z triumfálního turné v letech 2000–2002 v podobné sestavě, jaká natočila Moving (Ingebrigt Flaten nebo Marius Reksjø na kontrabas či baskytaru, Anders Engen na bicí, Jonas Lönnå na vinyly a elektroniku a Paolo Vinnacia s mixážním pultem, elektronikou a perkusemi). Tři z pěti koncertních nahrávek jsou volné improvizace na obligátní rytmy a nálady, v jedné je k slyšení i kytara hostujícího Johna Scofielda, který se netají obdivem k Wesseltoftově konceptu. Závěrečné dvě skladby alba natočil Bugge v triu pro pořad Gillese Petersona Worldwide Show na BBC Radio 1. „Na tomto albu nejsou žádné dohrávky nebo opravy. Jsem na něj hrdý, protože ukazuje naši koncepci vytváření hudby, kdy jdeme na pódium pouze s elektronickým beatem jako základním prvkem písně. Je pak jen na nás, abychom vytvořili spontánní hudbu a dobrou náladu. To je jazz, říkám,“ píše kapelník na obalu cd.

Sato-San To

Zatím posledním albem NCOJ je rozmanitá kolekce FiLM iNG (2004), na níž hostují saxofonista Joshua Redman nebo zpěvák a hráč na oud Dhafer Youssef. Ten s kapelou účinkuje i na koncertním DVD, natočeném roku 2004 v Miles Davis Hall ve švýcarském Montreaux a vydaném vloni v rámci boxu New Conceptions Of Jazz, shrnujícího desetileté působení projektu. Na jeho tři audio disky vybral Bugge reprezentativní vzorky z dosavadních alb a přidal hrst nevydaných skladeb, alternativních verzí, remixů i živých nahrávek (mezi hosty jsou opět John Scofield nebo Laurent Garnier). Po FiLM iNG tour přišel pravděpodobně dočasný konec NCOJ a Bugge Wesseltoft se nadále rozhodl zaměřit především na sólovou tvorbu, kde si vystačí s klávesami, elektronikou a samply, jak to předvedl na albech IM (2007) a Playing (2009). Obě dýchají stejnou náladou jako nahrávky NCOJ. Jen pro upřesnění, uplně první sólovka It's Snowing on My Piano (ACT 1997) je čistě klavírní kolekcí vánočních melodií.

Zároveň si teď Bugge užívá cestování po světě, kde sleduje hudbu napříč kulturami a žánry – z jedné takové výpravy vzešel i projekt Ragatronics s indickými hudebníky, který měl premiéru koncem roku 2003 v Bombaji. K dalšímu studiu jeho aktivit dopručujeme vedle stránek konstantně expandujících Jazzland Recordings i poměrně nový web Gubemusic, který Wesseltoft pojal jako internetovou komunitu spřízněných labelů a hudebníků. Můžete tu sledovat aktuální novinky, postřehy, koncertní termíny a poslouchat nebo kupovat ohromné množství nahrávek v mp3 i bezeztrátovém formátu flac. Skutečný virtuální ráj nejen pro milovníky elektrického jazzu ;-)

http://www.myspace.com/buggewesseltoft

http://www.buggesroom.com

http://www.jazzlandrec.com

Předkapelou bude na koncertě, který má v pražské Akropoli začít v půl osmé, domácí nu-jazzová partička SATO-SAN TO. Vznikli na počátku března roku 2008 původně jako experimentální projekt dvojice Thom Herian (bicí, loops) a Oskar Töröka (trubka, klávesy). Oba mají bohaté zkušenosti z působení v kapelách jako Vertigo Quintet, Muff, NUO či Open Sextet (Török), S.O.I.L., Al Yaman, Montage, Segundo, Trio Puo, WNP nebo Sketa Fotr (Herian, který zároveň vystupuje sólově pod jménem Drama Jacqua). V červenci 2008 Sato-San To pokřtili své první album Skinny na značce jazz et cetera, které je volně ke stažení na internetu, a v srpnu přibrali do sestavy renomovaného kontrabasistu Jaromíra Honzáka. Mezi koncertními hosty se dále zatím objevili saxofonista Ondřej Štveráček nebo kytarista Petr Zelenka. Svou hudbu sami označují jako Experimentální jungle-ambient s orientálními vlivy. Aktuálně se propracovali do finále soutěže Colours Talents multižánrového festivalu Colours Of Ostrava a pracují na svém druhém albu.

http://www.myspace.com/satosantocz

http://www.bandzone.cz/satosanto

www.palacakropolis.cz

Miloš Latislav

Diskuse k článku