zpět na seznam článků

Rozhovor se Sato-San To (nejen) o Salepu

Kapela s tímto tajuplným názvem se na české scéně objevila před třemi lety. Za tu dobu mj. stihla získat slušnou základnu fanoušků, vyhrála soutěž České spořitelny Colours Talent a předskakovala norskému jazzovému experimentátorovi Bugge Wesseltoftovi. Žánrově se pohybuje na pomezí jazzu, jungle a world music, čímž je v České republice docela ojedinělá.

Sato-San ToTrio ve složení Oskar Török (trumpeta, klávesy), Thom Herian (bicí, samplers) a Jaromír Honzák (kontrabas) vydalo koncem listopadu minulého roku album Salep, které bude pokřtěno 9. března v pražském klubu Jazz Dock. A právě v zákulisí tohoto podniku jsem měla po nabitém koncertu možnost popovídat si s kapelou o novém albu a budoucích plánech.

Zajímalo by mě, jak celý projekt začal. Kdy jste objevili drum'n'bass a jungle?

Oskar Török: Celé to vzniklo na popud našeho bývalého manažera, který chtěl vytvořit nový projekt. Oslovil jsem Tomáše, se kterým se známe z předchozího hraní, a dali jsme se dohromady.

Thom Herian: Já jsem hrál nejprve metal, hardcore, pak jazz, blues a prošel si tak různými kapelami. Když mi bylo asi osmnáct, uchvátil mě Roni Size jednou nahrávkou, která se ke mně dostala. Začal jsem poslouchat drum'n'bass a nechával se jím inspirovat. V té době jsem studoval konzervatoř v Teplicích – klasickou vážnou hudbu, a to bylo vážné (smích) – mysleli si o mně, že jsem blázen. A vlastně hodně lidí si to myslí dodnes.

Jaromír Honzák: Mám už dlouho takový zlozvyk, že si v noci, když se vrátím domů po hraní, pustím televizi a zabrousím na hudební kanály včetně MTV apod. Zhruba pět procent hudby, kterou tam prezentují, mě zaujme, a tímto způsobem jsem si pro sebe kdysi našel hudební styl drum'n'bass, jenž považuji za velký objev. Líbí se mi jeho groove, a to, jak dokáže zachytit přítomnost.

Nejdříve kapela začínala jako duo Thom – Oskar. Pane Honzáku, co rozhodlo o tom, že jste se stal stálým členem?

Jaromír: Vzpomínám si, že jsme si s původním Sato San-To vyměnili nějaké vzkazy na Myspace, čímž se navodila vstřícná nálada, která předznamenala naši spolupráci. Do kapely mě, myslím, přizval Oskar, kterého už znám z dob jeho studií na naší VOŠ (Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka). 

Hráli jste už v různých prostorech – na open-air festivalech, v Paláci Akropolis jako předskokani Buggeho Wesseltofta; často také v Crossu nebo v Jazz Docku. Pokaždé je to úplně jiná atmosféra. Kde se vám vystupuje nejlépe? Přizpůsobujete hraní danému prostoru?

Oskar: Mně se nejlépe hraje v Jazz Docku.

Thom: Samozřejmě, že to trošku přizpůsobujeme. Jednou jsme třeba hráli v kapličce na hřbitově. Byl to ohromně ambientní prostor a muselo se hrát decentně. Pro mě to byl zážitek; hodně zajímavé, hypnotické a meditační, úplně jiné než dnes tady v Jazz Docku.

Jaromír: Myslím, že Satu se dobře daří v Jazz Docku i v lehce obskurním Crossu. Do těchto klubů na nás přijdou lidi, kteří z velké většiny vědí, co mohou očekávat. Podobné to bylo i v Akropoli, což bylo dáno jistou stylovou spřízněností s hlavní hvězdou večera. Na festivalech s velkým stylovým rozpětím to nemusí vždycky vyjít, protože obecenstvo na nás zrovna nemusí být příliš naladěné. Jinak obecně hraní nijak obecenstvu nepřizpůsobujeme, snažíme se do toho jít naplno podle momentálních dispozic a pozitivně naladění posluchači pak pomohou nastartovat tu správnou energii.

A co publikum? Je více jazzové, nebo zaměřené na elektronickou­ hudbu?

Thom: Asi obojí, protože oba tyto vlivy jsou v naší muzice silné. Podle mě Sato-San To baví spíš intelektuálně zaměřené lidi.

Jaromír: Řekl bych, že vyloženě jazzové publikum na nás nechodí; nejsem si ale jistý, jestli „jazzové“ publikum, kromě lidí, které známe křestním jménem, u nás existuje. Za ta léta, co se kolem jazzu pohybuji, jsem získal dojem, že slovo „jazz“ je v naší zemi doživotní vstupenkou do sociálního vyloučení, a kdo byl touto nálepkou jednou označen, tomu už není pomoci.

Minulý rok v červnu jste vyhráli soutěž Colours Talent. Jak to celé probíhalo? 

Thom: Na soutěž nás upozornil ještě v roce 2009 kamarád, který nám v té době dělal manažera. Toho roku jsme se ale kvůli zaneprázdněnosti nemohli zúčastnit finálového večera. Napravili jsme to další rok, kdy se o nás manažersky starala Veronika Vlachová. Finále se odehrávalo v brněnské staré radnici, kde s námi hrály ještě dvě kapely. Z výhry jsme byli příjemně překvapeni.

Vydání Salepu bylo součástí první ceny této soutěže. Neměli jste pocit, že je na vás podzimní termín moc rychlý? Byli jste nějak časově tlačeni?

Oskar: Bylo to rychlé, ale jsem za to celkem rád, protože kdyby na nás nebyl vyvíjen takový tlak, tak bychom asi nic neudělali (smích).

Thom: Kdybychom měli více času na nahrávání, nejen dva dny, ale třeba šest nebo osm, tak by vše vypadalo jinak.

Změnila vám výhra v soutěži plány? Před dvěma lety jste po vydání alba Skinny pracovali na další desce, kterou jste také chtěli poskytnout zdarma na internetu… 

Oskar: Já bych nejraději všechno poskytoval na internetu zdarma a velkým červeným písmem napsal číslo účtu (smích).

Thom: Skinny jsme natočili ještě v duu s Oskarem podomácku, hudbu dali na internet a dál se s tím materiálem pracovalo jinak – připojil se k nám Mirek a posunul kapelu jiným směrem. Čtyři skladby z alba Skinny se tak v přepracované podobě objevují i na novém albu.

A jak jste s novým albem spokojeni?

Thom: Já jsem spokojený. Samozřejmě, vždycky by to mohlo být lepší; třeba, jak už jsem říkal, kdybychom na to měli více času.

Jaromír: Soutěže jsem se osobně nezúčastnil, ale nahrávání v malém studiu v Brně, což byla ona výhra, už ano. Na to, jak celá věc proběhla trochu „podomácku“, předčil výsledek moje očekávání a myslím, že CD dobře dokumentuje tuto fázi vývoje kapely.

Salep je oproti první desce zvukově a stylově barevnější. Měli jste teď více možností? 

Thom: Určitě. Začali jsme také více pracovat s formou díky programu Ableton. Je to software určený na živá vystoupení. Předtím jsme pouštěli samply z programu, třeba nahranou basu, ale nemohli jsme to měnit. Teď můžeme hrát více akustických pasáží a zvuky měnit živě v průběhu hraní, takže máme větší volnost a svobodu.

Nebo je to i hostujícími muzikanty? Podle čeho jste je vybírali?

Oskar: Chtěl jsem nějakou muzikantskou podporu, a také aby mě ještě někdo doprovázel. Tak jsme si na nahrávání desky přizvali kytaristy Petra Zelenku, Jirku Šimka, a dále Honzu Chmelarčíka na zheng.

Sato-San To & Petr Zelenka

Kdo vymyslel název Salep a proč?

Thom: Inspiroval mě nápoj, který jsem konzumoval ještě v teplické čajovně za dob studií na konzervatoři. Je to výborná a lahodná věc. Nedávno, v Turecku, jsem si ho znovu dával. Je to orientální nápoj připravovaný z namletého kořene vstavače. Chuť nápoje, stejně jako jeho název, je cizokrajný a „barevný“ a mě napadlo, že by to mohlo souviset s naší hudbou a vyjadřovat ji.

Jste optimističtí, co se týče současného českého jazzu?

Jaromír: Pokud jde o současný český jazz, jsem velmi optimistický. Mám teorii, že českému jazzu se daří díky tomu, že je na okraji zájmu médií a většinové společnosti. Netrpí tudíž jejími neduhy – respektive celkovou degenerací – narozdíl například od českého filmu, který jako umělecká disciplína během uplynulých dvaceti let téměř zanikl za neutuchajícího potlesku obecenstva.

Oskar: Já nevím. To už je dost „za rohem“. Také bych musel všechny znát a všechno slyšet a sledovat, což já ale nedělám.

Je něco, co vás na české scéně zaujalo?

Jaromír: Odpovím obecně – zaujal mě nebývalý rozvoj české hudební scény v posledních letech. Zbývá jen doufat, že to jednou zachytí média, až se vymaní ze svého totalitně mafiánského skanzenu.

Oskar: Líbí se mi kapela mých kolegů a kamarádů Points. Něco takového jsem chtěl vždycky dělat, ale nějak jsem neměl čas, protože mám hodně práce.

Jaké máte plány do budoucna?

Jaromír: V blízké budoucnosti, tedy zítra a pozítří, plánuji smíchat CD Face of the Bass. Potom se uvidí…

Oskar: Co se týče Sato-San To, budeme dál hrát, vymýšlet nové věci a chtěli bychom nahrát další CD.

Thom: Hlavně bychom chtěli změnit technologii, kterou používáme a více se posunout k live samplingu. Oskar teď rozpracoval dvě jazzové balady. Já jsem se zase vrhnul do dubstepu a trošku zpomalil. Nechal jsem se inspirovat krásným filmem Spalovač mrtvol. Teď zrovna pracuji na lichém etno beatu s dubstepovými pasážemi a hodně zvrhlou basou – ještě uvidíme, jak to vyřešíme s Mirkem.

Jinak, soukromě vyučuji bicí. Chtěl bych trošku rozšířit záběr a oslovit více lidí, které by to zajímalo. Proto je na 16. března naplánovaný jungle – drum'n'bass workshop v Jazz Docku. Budu vysvětlovat postupy Abletonu přes projektor – třeba jak produkovat loop, jak nahrát midi stopu, jak vrstvit smyčky a podobně. Také budu mít k dispozici bicí soupravu a předvádět na ni nejrůznější beaty.

Oskare, ty se teď kromě trumpety hodně věnuješ také pianu a bicím, třeba v kapele AKT trio s Lubošem Soukupem a Vítkem Křišťanem. Chceš se v tom více rozvíjet? Nebo si plánuješ koupit další „hračku“?

Oskar: Určitě bych chtěl. Třeba nedávno mě zaujal jeden inzerát o prodeji příčné flétny. Jednou mi ji někdo půjčil, ale pak se musela vrátit, protože jsem na ni neměl peníze. Byla mi k dispozici asi rok a je to skvělý nástroj.

Sato-San To znamená v japonštině „s panem Sato“. Jak si toho pana Sata představujete, když už ho máte v názvu?

Thom: Jako Oskara samozřejmě. To zatím nikdo neví, ale Sato je Oskar (smích).

Děkuji za rozhovor.

Ivana Hrušková

Diskuse k článku